překladatel: Tomáš Oakland
nakladatelství: Jota
série: Doctor Who (#1)
žánr: sci-fi
počet stran: 256
Anotace: Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi Tardis. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?
Tardis se zase pro jednou zblázní a dopraví Doktora spolu s Clarou Oswald na planetu známou jako Země. To by ale nebyla Tardis aby je nedopravila na místo kde se nic neděje. Nacházejí se v roce 1963, konkrétně tedy 23.11.1963, den kdy byl zastřelen
John Fitzgerald Kennedy. Zemí zmítá smutek a něco nepřirozeného je cítit ve vzduchu. Navíc se v oblasti Dallasu objevují obličeje dávno již zemřelých lidí. A objevují se skutečně všude, v nemocnicích, ve skvrnách od kávy, na nočních košilích, na spáleninách a dokonce i na Tardis. Tyto závojové smutku nutí své hostitele trpět a vzpomínat na smutné události ze kterých pak čerpá energii a krmí se na nich. Je tedy na doktorovi a na jeho společnici aby tuto nebezpečnou situaci vyřešili svou naprostou úžasností a genialitou.
Závoj smutku je Donbavandova prvotina a s klidným srdcem mohu potvrdit, že to není vůbec poznat. Doktor se tady skutečně chová jako doktor, je vidět, že je jeho velký fanoušek. Celou dobu jsem si představovala příběh jako film, no a musím uznat, že by nebylo na škodu to zfilmovat. Příběh je zajímavý, vtipný a celkově doktorovský.
Doktor se napřímil jako vyplašená surikata a začal očima pročesávat pokoj.
Co se mi ale na příběhu nelíbí je konec. Podle mě je to naprostá ptákovina. Teď se samozřejmě budu snažit nic podstatného nevyzradit, ale líp to pochopí ti, co Závoj četli. Na konci je vysvětleno a popsáno odkud k nám vlastně závojové přišli no a tak se dostáváme k pasáži, která mi příjde totálně na hlavu. Ne že by všechno co se točí okolo doktora nebylo na hlavu ale tohle je něco extra. Doktor se vydá na poslední místo kde se závojové nacházeli a tam potká to co se mi nelíbí, nevím jestli je to proto, že ty věci/lidi nemám prostě ráda, anebo proto, že nemám smysl pro humor. Posuďte sami. Dost mi tu vadil i český překlad, myslím si, že není potřeba překládat jména, počešťovat je. S počešťováním jmen také souvisí odkazy na české komiky Kaisera a Lábuse :D. To už mi hlava nebere, proč sem strkají ty dva, když to nemá s příběhem nic společného. Možná si někdo myslí, že je to rádoby vtipné, ale bohužel pro mě ne. Je to podle mě průměrný díl, pojednávající o "obyčejném" dni ze života doktora a jeho společnice Clari.
hodnocení: 75%
hodnocení: 75%
Žádné komentáře:
Okomentovat