Zobrazují se příspěvky se štítkemJota. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJota. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 26. února 2015

Doctor Who: Dalecká generace - Nicholas Briggs

Autor: Nicholas Briggs
překladatel: Tomáš Oakland
nakladatelství: Jota
žánr: sci-fi, komedie
počet stran: 262
vazba: hardback
Anotace: Výsluní 349 je jedním z nesčetného množství světů Dalecké nadace, která poskytuje domov miliardám humanoidů v nesnázích. Doctor, nedůvěřivý ke všem světům, v nichž jsou Daleci zdánlivou silou dobra, se vypravuje na Výsluní 349, aby odhalil pravdivý stav věcí. Jeho pátrání je brzy ohroženo, neboť se ocitá před soudem, tváří v tvář takzvanému "daleckému advokátovi". Podaří se mu o jejich zlovolných úmyslech přesvědčit tamní obyvatele, kteří už celou generaci žijí ve světle dalecké shovívavosti?

Doktor je uprostřed vesmíru, na cestě za dobrodružstvím, když mu na dveře cosi zaklepe. Je to telepatická kostka, kterou vynalezli pánové času a jelikož je jich většina mrtvá nebo uzavřená v časové bublině, je velice podivné co právě ona kostka dělá přede dveřmi TARDIS. Vzkaz v kostce ho zavede na planetu zvanou Getrie, kde je svědkem pohřbu, pro něj zatím neznámého člověka. Když se vrací zpět, zachytí nouzové signál z lodi, a jelikož známe Doktora, nenechá je na holičkách. Bohužel loď už je prázdná když se Doktor nalodí, jediní přeživší jsou tři malé děti, jejichž rodiče před pár minutami spáchali sebevraždu. Doktor si prohlíží černou skříňku a snaží se vypátrat co se stalo s matkou a otcem těch nebohých děti, Bylo to Dalekové. Umíte si nejspíš představit, jak se Doktor tvářil. Páni času a Dálové jsou odvěký nepřátelé, jsou stvořeni k tomu aby se navzájem zabíjeli a bojovali, proto Doktora překvapí,když se dozví, že Dalekové se starají téměř o 400 planet plných lidí. Udržují je na živu pomocí různých podpůrných systému a tak nějak fungují jako ochranná ruka nad planetami. Doktor je génius, Doktor ví, že to není jen tak, něco za tím musí být.


Ach Doktor, můj milovaný Doktor. Asi jako většina lidí i já zbožňuji Doktora a tu jeho geniální povahu, jeho dětské chování a jeho motýlka (nezbožňuji jen Doktora s motýlkem, zbožňuji všechny). Příběhy s Doktorem ať už je v jakékoliv formě jsou prostě báječné. Bohužel i u toho příběhu jsem si našla své ale. Nemyslím si, že je dobrý nápad psát knihy o filmu, protože když se nepovede, lidi mu to dají hodně sežrat. A v Dalecké generaci se Doktor v jistých případech nechová jako Doktor, jsou to jen malé prkotiny jako neustále omlouvání, omluví se dokonce u Dalekovi, jeho typické pohyby a gesta jsou odsunuty do pozadí a ta jeho střeštělost  a geniálnost tu také není moc patrná. Navíc tento příběh není nijak překvapující a dechberoucí, každého napadne, že tam kde jsou Dalekove jsou i problémy a jejich touha po ničení a ovládnutí vesmíru. Navíc je kniha psaná tím stylem "a teď se stalo to a to", "z ničeho nic uviděl nebo se stalo", je to takové lehce neprofesionální, nevím jestli je to autorova prvotina ale vypadá to na to. Knihu ale s klidem mohu doporučit. Nemyslím si sice, že fanouškové Doktora z ní budou odvaření ale ujde..ujde.

hodnocení: 75%






sobota 15. listopadu 2014

Doctor Who: Závoj smutku - Tommy Donbavand

Autor: Tommy Donbavand
překladatel: Tomáš Oakland
nakladatelství: Jota
série: Doctor Who (#1)
žánr: sci-fi
počet stran: 256
Anotace:  Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi Tardis. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?

Tardis se zase pro jednou zblázní a dopraví Doktora spolu s Clarou Oswald na planetu známou jako Země. To by ale nebyla Tardis aby je nedopravila na místo kde se nic neděje. Nacházejí se v roce 1963, konkrétně tedy 23.11.1963, den kdy byl zastřelen
John Fitzgerald Kennedy. Zemí zmítá smutek a něco nepřirozeného je cítit ve vzduchu. Navíc se v oblasti Dallasu objevují obličeje dávno již zemřelých lidí. A objevují se skutečně všude, v nemocnicích, ve skvrnách od kávy, na nočních košilích, na spáleninách a dokonce i na Tardis. Tyto závojové smutku nutí své hostitele trpět a vzpomínat na smutné události ze kterých pak čerpá energii a krmí se na nich. Je tedy na doktorovi a na jeho společnici aby tuto nebezpečnou situaci vyřešili svou naprostou úžasností a genialitou.

   Závoj smutku je Donbavandova prvotina a s klidným srdcem mohu potvrdit, že to není vůbec poznat. Doktor se tady skutečně chová jako doktor, je vidět, že je jeho velký fanoušek. Celou dobu jsem si představovala příběh jako film, no a musím uznat, že by nebylo na škodu to zfilmovat. Příběh je zajímavý, vtipný a celkově doktorovský. 


Doktor se napřímil jako vyplašená surikata a začal očima pročesávat pokoj.

   Co se mi ale na příběhu nelíbí je konec. Podle mě je to naprostá ptákovina. Teď se samozřejmě budu snažit nic podstatného nevyzradit, ale líp to pochopí ti, co Závoj četli. Na konci je vysvětleno a popsáno odkud k nám vlastně závojové přišli no a tak se dostáváme k pasáži, která mi příjde totálně na hlavu. Ne že by všechno co se točí okolo doktora nebylo na hlavu ale tohle je něco extra. Doktor se vydá na poslední místo kde se závojové nacházeli a tam potká to co se mi nelíbí, nevím jestli je to proto, že ty věci/lidi nemám prostě ráda, anebo proto, že nemám smysl pro humor. Posuďte sami. Dost mi tu vadil i český překlad, myslím si, že není potřeba překládat jména, počešťovat je. S počešťováním jmen také souvisí odkazy na české komiky Kaisera a Lábuse :D. To už mi hlava nebere, proč sem strkají ty dva, když to nemá s příběhem nic společného. Možná si někdo myslí, že je to rádoby vtipné, ale bohužel pro mě ne. Je to podle mě průměrný díl, pojednávající o "obyčejném" dni ze života doktora a jeho společnice Clari.

hodnocení: 75%



úterý 8. července 2014

Ready Player One: Hra začíná! - Ernest Cline

Autor: Ernest Cline
překladatel: Naďa Funioková
nakladatelství: Jota
žánr: sci-fi
počet stran: 511
Anotace: Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není divu, že většina lidí utíká před realitou do uměle vytvořeného vesmíru videoherního systému OASIS, kde mohou zapomenout na běžné starosti, vytvořit si novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny.

Příběh začíná v tu chvíli, kdy světem prolétne informace, že James Halliday, miliardář a tvůrce videoherního systému OASIS, zemřel. Tímto dnem ale nic nekončí, naopak začíná, Hallidayova smrt započala zběsilý hon na vejce. Ve své poslední vůli odkázal všechen svůj majetek člověku, který rozluští několik hádanek a získá tak klíč, který mu pak umožní projít branou a přiblíží ho tak k získání Hallidayova vejcete. Všechny indície k získání několika miliardového majetku ukryl ve svém jediném velké díle a to ve virtuální videohře OASIS. Rozpoutá tak hon, který změní běh životů lidí na celé planetě.

Tři klíče ukryté tři brány otevřou
Postaví poutníka před zkouškou nelehkou
Jen ti, kdo prokáží, že hodni toho jsou
Na konci cesty své odměnu naleznou



   Jeden z gunterů (tak se nazývají ti, kdož pátrají po ztraceném vejci) je i Wade, který vystupuje pod přezdívkou Parzival. Parzivalovi se podaří jako prvnímu získat klíč a posunout se tak na další úroveň při honu na poklad. Ovšem tím rozpoutal hotové peklo. Společnost IOI se snaží získat vejce, a tím i slíbené jmění, úplně první, a to z toho důvodu, že si myslí že potenciál OASISu nebyl plně využit, chtějí zpoplatnit úplně všechno a chtějí získat nadvládu nad tímto virtuálním světě, neštítí se ani zajít do extrémů. Parzival spolu s několika guntery z různých koutů světa spojí své síly proti této zlovolné společnosti.


Ta knížka je naprosto božíí, nejen že je strašně moc čtivá ale i strašně moc zajímavá. V knize je popsáno spoustu starých her a filmů z 80. let, které mají dopomoci k nalezení pokladu v podobě vejcete. Nežila jsem v 80. letech, nejsem tak stará :D , ale při čtení této knihy, jako kdybych se vrátila do dětství. Jsem velký fanoušek sci-fi, Star treků a různých vesmírných ság,  nepovažuji se za velkého pařmena her ale při čtení jsem měla pocit jako kdybych se jím stala. Prostě kdo nepřečte nepozná ten pocit. Kniha není určena jen pro děti a kluky je určená všem, je naprosto krásné jak ta kniha dokáže uchvátit i když se třeba nezajímáte o svět her a ani o sci-fi. jsem strašně ráda že jsem si ji mohla přečíst a zavzpomínat na dětství. Teď jak to po sobě čtu to vypadá že se tu nad ní přímo blahem rozplívám :D a je to tak, prostě ji miluju, je to pro mě nejlepší kniha jakou jsem za posledních 12 let četla.


☺☺☺☺☺